PŘÍŠERKY, s.r.o. 2023

V létě, konkrétně 14. – 18. srpna 2023 se v prostorách ZŠ Lesní konal příměstský tábor Příšerky, s.r.o. Tábora se zúčastnilo 40 dětí a hlavní náplní byla samozřejmě celotáborová hra.

Neobyčejná návštěva příšerkovské továrny plná dobrodružství, aneb jaký byl příměstský tábor Příšerky s.r.o.

Druhý týden v srpnu letos patřil příšerkám. Areál ZŠ Lesní se na týden proměnil v příšerkovskou továrnu, kterou navštívila parta dětí. Hned na začátku se ale ztratila Boo, dívenka, kamarádka příšerek Mika Wazowského a Sullyho. Děti společně s příšerami začaly dívenku hledat. Procházely jednotlivé dveře a snažily se zjistit, kde by jenom mohla být. Během toho zažily spoustu dobrodružství i legrace. Prověřily svoje dovednosti a rozvíjely týmovou spolupráci a kreativitu. Všechno nakonec dobře dopadlo. Společnými silami ztracenou Boo našly a mohly se radovat.

„Děti podívejte, našel jsem tady medvídka, který patří Boo, ale ona nikde,” volal na děti „kuliočko” Mike Wazowski. Kde by ale jenom mohla být. Nejspíš se ztratila v některých z dveří, které jsou v továrně, a do kterých chodí příšery strašit děti. „Musíme ji společně najít, co když se ji něco stalo” strachoval se Sully. A tak děti společně s nimi začaly pátrat.

Nebylo to ale jednoduché. Dveří bylo hodně a v každých z nich hned několik úkolů. Děti se proto rozdělily do čtyř týmů, aby mohly lépe vymýšlet strategii. V týmech Zabijáci, Mrtvoly, Mike Wazowski team a Grimisáci tak plnily úkoly. Bylo potřeba například sestavit svému týmu maskota. Jeho části byly ale poházené po zahradě a děti musely zjistit pomocí tajenky, kde se části přesně nachází. Každý tým pak maskota dotvořil, podle libosti.

Kreativitu rozvíjeli táborníci i během dalších dní. Vyrobili si třeba barevná batikovaná trička. Abstraktní tvary i kouzelné spirálky. To všechno dokázali pomocí barev. Jako další vyrobili klíčenky ze smršťovací folie. Klíče nebo kartu/čip na obědy tak od nového školního roku můžou zdobit barevné přívěsky.

Obědová pauzička

Protože bylo hledání opravdu náročné, museli se táborníci pravidelně občerstvovat. Dopoledne i odpoledne tak byla svačinka a každé poledne se vypravovali na oběd do nedaleké jídelny na Střední průmyslové škole. Kuře na paprice, svíčková nebo třeba rizoto naplnilo bříška táborníků  a dodalo jim potřebnou energii do dalšího pátrání.

Počasí bylo teplé, pravidelně proto všichni doplňovali pitný režim, a to včetně Mika a Sullyho. Hodně času se taky snažili trávit ve stínu, který nabízela zahrada „továrny”. Dřevěný hrad a trampolína byly mezi táborníky hodně oblíbenými atrakcemi.

Ve středu se šlo na výlet

Jedním z velkých úkolů byla výprava k „údolí ticha”. Neztratila se snad Boo tam? Táborníci to museli prověřit. Vypravili se proto společně s příšerami až k Veseckému rybníku, který je nedaleko těchto končin. Obklopuje ho krásná příroda. Z přírodnin si děti vytvořily svá jména, a taky se vzdělávaly díky naučné stezce, která kolem rybníka vede. Cestou zpátky k autobusu se dostaly až do zmíněného „údolí ticha”. Boo nikde a co víc, nemohly se odtamtud dostat. Existoval jediný způsob, jak ven, – musí jít v řadě podle věku. Beze slov se proto děti musely seřadit od nejmladšího po nejstaršího člena. Bylo to náročné, ale zvládly to.

Dveří hodně, ale Boo pořád nikde

V dalších dveřích prověřovaly děti  třeba svou rychlost. V soutěži mezi týmy vybíhaly hledat zaměstnance továrny. Práci zaměstnanců víc poznaly při sbírání dětského jekotu. Pochytat barevný dětský jekot v podobě papírků musely s ocásky zastrčenými za gumou kalhot. To jim ale komplikoval druhý tým, který jim ocásky bral. Všichni ale byli úspěšní a dětský jekot dokázali nasbírat.

Sportovalo se každý den, proto každé ráno začalo veselou rozcvičkou. Bylo potřeba se protáhnout a připravit tělo. Třeba na příšerkovský turnaj ve vybíjené. Pro někoho je vybíjená známou hrou, někdo ji ale hrál poprvé. Všichni si u toho ale užili velkou legraci.

Jenže čas se chýlil ke konci a holčička se pořád nenašla. Mika napadlo, že by děti měly znovu prohlédnout medvěda, kterého předtím našli a který patřil Boo. A co to? Společně s méďou děti našly taky papír, na kterém stálo: „Mám ráda růžovou a fialovou.” A z davu se najednou začalo ozývat: „Boo má fialové a růžové květiny na dveřích. Ale kde jsou? A proč tu vlastně vůbec nebyly?” Nakonec děti k Booiným dveřím dovedly fialové a růžové fáborky. Děti musely být ale potichu, protože po továrně chodil zloduch Randall, který sbírá děti a chce jejich křik a jekot. Nakonec to ale zvládly a v tichosti došly až ke dveřím Boo, kterými se dostaly na zahradu. Dívenka tam seděla v dřevěném domku a plakala. „Hledala jsem méďu, ale nikde není. A při tom jsme se ztratila, ale pak jsem našla svoje dveře a myslela jsem, že bude méďa doma, ale není tu,” vzlykala Boo. „Ale my ho máme,” volaly děti. A tak všechno nakonec dobře dopadlo. Díky dětem Boo našla svého méďu a Mike se Sullym svojí kamarádku. Za pomoc pak dětem rozdali odměny a užili si ještě poslední společné odpoledne na zahradě. A dobrodružná návštěva příšerkovské továrny šťastně skončila.