Letní tábor 2021

Letní tábor „Po stopách kapitána Nema“ se konal 11. – 17. července 2021 v hotelu Roxana v Krkonoších.

DENÍČEK Z TÁBORA, DEN PRVNÍ

Po roce covidu, roušek a on-line života se konečně všichni opravdu vidíme a jedeme na tábor! Padesát dětí nasedá v Liberci do autobusu a zdá se, že už nám nic nezabrání jít po stopách kapitána Nema. Autobus nás přivezl do hotelu Roxana v Rokytnici nad Jizerou. Přímo v hotelu se k nám přidalo dalších 23 dětí, částečně z Prahy.
Vzhledem k zvyšujícím se cenám všeho jsme se trochu báli, že hotelová strava nebude nic moc. Ale už oběd nás vyvedl z omylu. Svíčková byla skvělá. Odpolední perník a večerní roláda s bramborem a výborným zeleninovým salátem nás utvrdila v tom, že kuchař tu je opravdu vynikající.
Po obědě jsme se seznámili s prvním textem Verneova románu Dvacet tisíc mil pod mořem. Přenesli jsme se do roku 1866 a dozvěděli se, že jakási příšera potápí lodě. Jako vědci jsme se tedy stali odborníky na příšery. V rámci studia jsme putovali lesem, snažili se zapamatovat všechny příšery visící ze stromů a na konci putování jsme je vědecky sepsali. Vítězný tým si zapamatoval 19 příšer z 20!
Po večeři jsme museli vydělat peníze na vše, co na lodi budeme potřebovat – kormidlo, konzervy, lano a mnoho dalšího. A jak že se dají peníze získat? Třeba lovem zvěře. Hra jinak známá pod názvem Safari je už každoroční tradice. Akorát jsme ji ještě nikdy tak rychle neukončili. Zdá se, že spolu s hrou jsme zvládli i sprchu.
Nejstarší družstvo odpoledne strávilo strukturovaným dramatem Nikolina cesta. Lekce vychází z románu Michaely Fišarové. Naprostá většina nejstaršího družstva jsou dlouholetí dramaťáci. Ovšem i nejstarší táborníci se alespoň dnes do celotáborové hry zapojili. Při hře Safari bránili lovcům a brali jim úlovky. A že byli drsní!
Před večerkou se děti zapisovaly do zítřejších odpoledních dílen. Došlo i na slzičky. Nejmladší děti chtějí stihnout prostě všechno. Ale nemohou být na čtyřech místech najednou.
Zdravotnice ošetřila pár odřenin a teď už všichni spí. Jen polomrtví vedoucí dodělávají ponorky kapitána Nema. Protože ty budou zítra opravdu potřeba.

DENÍČEK Z TÁBORA, DEN DRUHÝ

První ráno na našem táboře – počasí vypadá děsivě, ale naštěstí se mraky do snídaně rozehnaly. Akorát o rozcvičku jsme přišli, k velké „lítosti“ dětí. Snídaně byla prostě skvělá. Vajíčka míchaná i vařená, párečky, různé druhy šunky i sýrů, velké množství zeleniny, několik druhů slaného i sladkého pečiva, chlebíčky, kaše, lupínky atd. atd. A co se nesnědlo, měli jsme v lednici k dispozici celý den. Ke svačinám opět množství ovoce i zeleniny, pečivo s pomazánkou, k obědu boloňské špagety a bramborová polévka, samozřejmě salát. K večeři vepřový plátek na houbách s rýží a opět salát. Pečivo a ovoce je připravené do noci. Hotel jsme vybrali opravdu dobře a druhé večeře nám neschází. Ale zpět k programu.
Ráno jsme se nalodili na loď. Mladí námořníci dostali palubní lístky a cedulky k označení kajut. Strategická hra Maršál nás připravila na to, jak na lodi fungují hodnosti. Potom jsme trénovali neverbální komunikaci, protože na lodi někdy nemusí být slyšet vlastního slova, třeba ve vichřici, že jo… Námořníci vymýšleli vlastní znakovou řeč či pantomimu, díky které zvládli svůj vzkaz poslat přes několik stanovišť až do cíle.
Nejstarší táborníci místo celotáborovky prošli příběhovým dramatem Tobiáš Lolness. Příběh chlapce stromového lidu je paralelou na život na naší planetě, která přežije pouze v případě, že se rozhodneme žít udržitelně.
Po obědě se všichni rozdělili do dílen. Někteří šli na krátký výlet, jiní do bazénu, výtvarníci vyráběli šumivé květiny a do koupele, zájemci o dramatiku z mladších družstev se seznámili s románem Tobiáš Lolness, došlo i na míčové a strategické hry. Taneční dílna měla takový úspěch, že zbytek tábora musel přijít na závěrečné představení. Nejstarší místo dílen vytváří inscenaci pro děti na závěrečný večer. Makají na ní nejen každé odpoledne, ale i do pozdních večerních hodin. Tedy aspoň to tvrdí.
Po večeři nejstarší zvládli lekci improvizace a ostatní vyhodnocení dnešní celotáborovky. Pár slziček, pár přečtených pohádek a dnešek je u konce. Děti spí, nejstarší „nacvičují pohádku“ a dospělí probírají zítřejší program. Snad bude zítřek stejně fajn, jako dnešní den.

DENÍČEK Z TÁBORA, DEN TŘETÍ

Ráno jsme zvládli rozcvičku a samozřejmě skvělou snídani. K obědu byla bavorská sekaná v těstíčku s bramborovou kaší a okurkovým salátem, k večeři ražničí s opečeným bramborem a kompotem s čerstvým ovocem. K svačinám množství ovoce (jablka, meloun, broskve, nektarinky, meruňky), zelenina, pečivo, sladké…
Počasí nám stále ještě přálo, dopolední celotáborovku jsme mohli hrát venku. Loď se začala potápět a tak naši vědci-námořníci zachraňovali, co se dá. Den před tím s vypětím všech sil nashromáždili vše potřebné na plavbu a teď se museli rychle rozhodnout, co z toho zachránit. Nejpodstatnější materiál bylo potřeba navěsit na šňůru. Vysoko. Hodně vysoko. Rozhodně tam nikdo sám o sobě nedosáhl. A tak každý tým vybíral, rozhodoval, vymýšlel strategii, kooperoval, prostě zachraňoval, co se dá.
Jen co jsme zachránili alespoň část potřebných věcí, zjistili jsme, že pod vodou nic neuvidíme. Ani neuslyšíme. Ale přesto se musíme vyhnout podmořským skaliskům a dalším překážkám. Někdo neznalý věci by si snad mohl myslet, že krkonošským lesem putují podivné shluky dětí se zavázanýma očima, které navigují dva navigátoři, z nichž jen jeden směl mluvit. Ale my jsme věděli, že se vyhýbáme korálovým útesům a podmořským jeskyním. A stále klesáme k mořskému dnu. Před obědem jsme ještě prozkoumali životopisy tří spolupasažérů, což se nám hodilo při večerním kvízu.
Nejstarší družstvo strávilo dopoledne vypalováním do dřeva a on-line aktivitami s německými kamarády. Snad už se příště uvidíme naživo, protože tohle opravdu není nic moc… Společně s německými partnery jsme si vyrobili panáčky Tobiášky.
Po obědě nás čekaly dílny, do kterých se děti zapsaly. Samozřejmě sportovní (bazén, míčové hry), výtvarné (vypalování do dřeva a výroba světlolamu), dnes navíc první pomoc (zakončená získáním certifikátu). Mladí zdravotníci mohli díky zaměstnání naší zdravotnice i zavolat na opravdový dispečink a vyzkoušet si opravdovou krizovou komunikaci. Díky obětavosti naší výtvarnice (pracující i o poledním klidu a večer) si všichni zájemci zvládnou vyrobit všechny výrobky. Nejstarší samozřejmě stále nacvičují pohádku na poslední večer.
Večer mladí námořníci kromě kvízu složili i puzzle – tvář kapitána Nema. Konečně víme, jak vypadá. Ale jednoduché to nebylo. Pro každý dílek bylo potřeba doběhnout při štafetovém běhu. A pokud běžec zvedl dílek jiného týmu (což zjistil až poté), musel ho vrátit a přiběhl k týmu s prázdnou. Těžký život námořníků klesajících ke dnu. Ale tito námořníci klesají s nadšením. U dna je totiž cíl a tak týmy sledují své ponorky, zda klesají rychleji než ponorky jiných týmů, v závislosti na získaných bodech. Se zatajeným dechem. Jak jinak, pod hladinou, že…
Večer nejstarší družstvo čekala tradičně hodinová dílna improvizace, na kterou tradičně navázali (už bez vedoucích) inscenační tvorbou. Dlouho do noci… Mladší i tento večer po Káje vyžadovali pohádku. Slovem „mladší“ myslíme i ty čtrnáctileté. Nedali si to chlapci vymluvit… Večer jsme my vedoucí padli vyčerpáním a tak píšeme deníček ze včerejška až dnes. A bude hůř…

DENÍČEK Z TÁBORA, DEN ČTVRTÝ

Ráno nás přivítalo zamračené. Tedy to ráno bylo zamračené, my ne. Déšť nám ovšem narušil plány na rozcvičku. Přísaháme, opravdu jsme moc chtěli vstávat a cvičit… Dopoledne jsme strávili opět v rolích hostů kapitána Nema, dočasných obyvatel jeho ponorky. Tentokrát jsme objevovali bájnou Atlantidu. Jak všichni víme, Atlantida se občas náhle vynoří a zase mizí pod hladinou oceánu, i se svými zvířecími obyvateli. Jednotlivé týmy vědců se snažily v krátkém čase objevení Atlantidy rychle zaznamenat zvířata, která byla viděna, a navíc přesné souřadnice jejich objevení. Hra sklidila velký úspěch.
Před obědem týmy soutěžily ve schopnosti navléct na vybraného hráče za minutu co nejvíc oblečení. Pardon, částí Nemova skafandru. Aby mohl chodit po mořském dně, to dá rozum. A samozřejmě nikdo netvrdí, že kalhoty mají být zrovna na nohou.
Nejstarší táborníci německé partnery naučili batikovat trička. K obědu byla frankfurtská polévka a meruňkové knedlíky. K večeři hovězí plátek, hranolky a zeleninový salát. K svačinám ovoce, zelenina, pečivo s pomazánkou.
Odpoledne bylo už jasné, že se předpovědi zmýlily a bude hezky. A tak jsme odvolali, co jsme slíbili a slíbili, co jsme odvolali a všichni jsme šli na výlet. Tedy hned poté, co jsme vytáhli z děr poschovávané členy nejstaršího družstva a navrhli jim, že mohou po cestě hrát Kiss dead. Skalní vyhlídka Stráž má jednu nevýhodu. Musí se prudce z kopce, prudce do kopce a zpět tak nějak podobně, celkem 10 km. Ale odměnou nám byly čtyři úplně nové moderní vyhlídky znázorňující jednotlivé části erbu Rokytnice (horník, liška, medvěd a ovce). I nejstarší táborníci nakonec přiznali, že „to bylo nahoře dost dobrý“. Oficiální otevření vyhlídek je zítra.
Tentokrát píšeme deníček už večer a v hotelu je poměrně ticho…
… tak oprava. Nebylo ticho. Pár minut po odeslání deníčku začala neskutečná bouřka. Vichr, liják, blesky, na obzoru ohýbající se stromy, ječící děti (naprosto celý hotel vzhůru), voda na pokojích (okna byla otevřená), u vedoucích vysklené dveře, vedoucí pobíhající od jednoho vyděšeného dítěte ke druhému, uklízečka měnící mokré povlečení, ručníky pod okny, davová hysterie, panika…
Už je vše v pohodě. Děti v postelích, uklidněné, a v hotelu je poměrně ticho…

DENÍČEK Z TÁBORA, DEN PÁTÝ

Ráno nás přivítalo s úsměvem a tak jsme se přesvědčili i na ranní rozcvičku. Nebýt pár popadaných větví a stromů okolo hotelu (a našich vysklených dveří), nebylo by po bouřce ani památky.
Dopoledne jsme zkoumali mořské dno. Zástupci všech týmů se ponořili na dno oceánu (které se malinko podobalo dnu hotelového bazénu, podobnost čistě náhodná) a hledali staré mince. Ty ovšem nesměli vylovit, pouze si zapamatovat barvy a tvary obrazců na mincích. Informace si týmy štafetou předávaly až k cíli. Samozřejmě pantomimou, pod hladinou se přeci člověk nedomluví. Úspěšnost týmů nebyla nijak závratná.
Před obědem nás čekal souboj ponorek. Ponorky tvořily týmy malých námořníků, z nichž pouze zadní navigátor viděl. Poklepáním na rameno předal signál námořníkovi před sebou, ten dalšímu, ten …. A tak ponorky zatáčely a všelijak manévrovaly. Nejzásadnějším signálem bylo oboustranné poklepání. To znamenalo vystřelení torpéda. Omlouváme se rodičům, ale zrovna jsme neměli po ruce torpéda, tak jsme použili přední námořníky. No a torpédo mohlo výpadem vpřed zasáhnout jinou ponorku. Mělo to malý háček. Než se signál dostal k torpédu, jiná ponorka už byla zpravidla jinde. A tak slepá torpéda vystřelila do prázdna a „řítila se“ oceánem neznámo kam. Při této hře se nejvíc bavili vedoucí.
Nejstarší táborníci vyráběli s německými partnery přívěsky ze smršťovací fólie a animovali loutku – Tobiáše Lolnesse. K obědu byla krupicová polévka a rizoto s okurkou, k večeři krůtí kari s těstovinami a balkánským salátem, k svačině buchta.
Odpoledne se děti realizovaly v dílnách. Bazén, míčové hry, outdoorové hry, první pomoc (opět i s telefonátem na dispečink), výroba košíků z pedigu, dramatická dílna (Nikolina cesta) a tentokrát i hudební dílna. Děti si vyzkoušely mnohé netradiční nástroje – kalimbu, boomwhackers, drhlo, kastaněty a další.
Po večeři se nejmladší družstvo seznámilo s Tobiášem Lolnessem pomocí dramátka, starší družstva soutěžila proti sobě ve sportovních hrách. Nejstarší si dali hodinku improvizace a zbytek dne, či spíše noci stráví inscenační tvorbou. Už tvoří druhou pohádku, moc toho nenaspí. Ale nám se zdá, že patnáct až sedmnáctiletí puberťáci „pařící“ nacvičováním pohádek o Popelce a Růžence jsou vlastně dost fajn.
Trochu se obáváme to napsat, ale …. děti jsou v postelích a v hotelu je poměrně ticho…

DENÍČEK Z TÁBORA, DEN ŠESTÝ

Dnes dopoledne jsme využili příjemného počasí a dohráli celotáborovku. V první části dopoledne týmy luštily šifry. V areálu tábora námořníci objevili pět klíčů, díky nimž vyluštili vzkaz: „Pořádně si prostudujte lodní deník, který jste obdrželi v průběhu tábora.“
Po svačině jsme se navíc dozvěděli, že kapitán Nemo, které jsme všichni měli za zachránce, je pěkný záporák. Úryvek z Verneova románu nám otevřel oči. Nemo potopil civilní loď a veškeré jeho jednání je hnáno touhou po pomstě. A my jsme jeho nedobrovolnými hosty. Ponorka se stala naším vězením. Naštěstí jsme za body získané v průběhu celotáborovky dostali indicie, díky kterým jsme zjistili místo uložení truhly zamčené pěti zámky (jakéhosi obrazu našeho vězení) a také klíč k otevření zámků. Tedy každý tým získal klíč k otevření jednoho zámku. Z vězení se dostanou všichni nebo nikdo, pouze spolupráce všech týmů nás může osvobodit. Nakonec se vše povedlo. Musíme přiznat, že ne každý tým otevřel „svůj“ zámek díky logice a vynalézavosti, jeden tým použil hrubou sílu. Vězení však bylo otevřeno a my všichni volní. Navíc jsme ve vězení našli 54 krásných deníčků i s tužkami, všechny nadepsané „Po stopách kapitána Nema 2021“. A z rukou vedoucích nás ještě čekala sladká odměna. Opravdu bohatá odměna, čímž chceme velice poděkovat rodičům.
Nejstarší družstvo absolvovalo dramatický program z dílny specifického divadla utlačovaných. Některé improvizace z této lekce možná poslouží v příštím školním roce jako součást chystané inscenace o KLDR.
Po obědě nás čekaly dílny – sportovní (bazén, míčové hry), výtvarné (korálkování, přívěsky ze smršťovací fólie), některé děti daly přednost výletu do Rokytnice. Jelikož naše obětavá výtvarnice nabízí svoji dílnu denně i o poledním klidu, všechny děti snad zvládly vyrobit vše, co plánovaly. Jen trička batikovali pouze ti nejstarší. Do česko-německých aktivit jsme nezvládli zapojit zájemce z mladších oddílů, nešlo to zorganizovat. Už na podzim snad němečtí kamarádi opravdu přijedou.
K obědu byla květáková polévka a uzené se zelím a knedlíkem. Večeře byla rozlučková – grilovací párty. Jídlo je tu opravdu skvělé a my uvažujeme o zamluvení pobytu na příští rok.
Už během dne jsme získali ručně malované vstupenky na dvě úžasná představení nejstaršího družstva. Popelka i Růženka se musely hrát dvakrát, abychom se všichni vešli do sálu. Pohádky sklidily velký úspěch. Vojta v roli spící Růženky mluví za všechno.

DENÍČEK Z TÁBORA, DEN SEDMÝ

Poslední dopoledne tradičně organizovali nejstarší táborníci, ve stylu pevnosti Boyard. Rozdělili děti na týmy a do jejich čela postavili vedoucí, aby se nám poslední dopoledne neflákali a neměli zbytečně moc času na kontrolu pokojů a nakládání eráru. Týmy běhaly po okolí hotelu a plnily náročné disciplíny. Odvážlivci okusili pečené moučné červy, na svahu běželi slalom s vodou v puse, luštili hádanky, poslepu hledali bonbóny, loupili peníze přímo z banky a utíkali před policií… Nejen děti, ale i vedoucí hráli opravdu se zápalem. Teď už nás čeká jen oběd (řízek) a hurá domů.