LETNÍ TÁBOR 2020

Letní tábor Po stopách Sherlocka Holmese se konal 12. – 18. července 2020 v hotelu Kavka v Českém ráji.

DENÍČEK Z TÁBORA, DEN PRVNÍ

Ráno většina z 67 dětí nastoupila do autobusu směr hotel Kavka, Český ráj. Pražské děti dorazily auty. Hotel s bazénem máme celý pro sebe. Dopoledne jsme si stihli zahrát seznamovací hry. Většina dětí s námi jezdí pravidelně, ale pár nových jmen se musíme naučit. Před obědem (čočková polévka, karbanátky s kaší) zabydlujeme pokoje. O poledním klidu si každý pokoj vyrobil na dveře cedulku, která bude sloužit ke každodennímu bodování úklidu. Nejmladší děti si srovnaly věci s největší pečlivostí, ale s podivem se desítku za úklid chystá získat i parta nejstarších kluků. Držíme jim palce. Cedulky zároveň označují budovy v rodném městě Holmese –jeden pokoj se stává květinářstvím, jiný hasičskou stanicí, další řeznictvím nebo lékárnou.
Po svačině (perník) nás překvapil telefonát Sherlocka Holmese. Na hotelu se stala vražda a Sherlock je bohužel uvězněn, nemůže vraždu vyřešit. Ještě, že jsme tu my, parta nadějných detektivů, jaká šťastná náhoda. Místo činu je děsivé, ale je nutné zajistit stopy a prozkoumat všechny šifry. Naši detektivové jsou v tom sami, bez vedoucích. Naštěstí tvoří věkově smíšené týmy (poctivě rozlosované), ve kterých starší pomáhají mladším a mladší se od starších učí. Každý tým má svoji barvu, detektivové nosí barevné náramky. Před večeří si každý tým vyrobil svůj znak.
Po večeři (vepřová pečeně s rýží) na chvíli opouštíme role detektivů. Malujeme porcelánové hrnky, misky a talíře a bavíme se improvizačními technikami – pantomimou a tzv. pyramidou. Úspěch slaví pantomimická tichá pošta. Velmi tichá pošta.
K druhé večeři byl zeleninový salát a pečivo s rybí pomazánkou. V půl jedenácté už byl hotel tichý. Drobné stýskání kluků z nejmladšího družstva jsme zvládli. Jen bráškové nás přišli vzbudit v půl třetí.

DENÍČEK Z TÁBORA, DEN DRUHÝ

Ráno opravdu všichni vstali na rozcvičku. První část dopoledne týmy strávily běháním po louce a hledáním fotografií podezřelých. Počasí je super, meloun k svačině všechny osvěžil. Druhou část dopoledne detektivové navštívili restauraci U Italů. V restauraci na ně čekalo pár náročných úkolů – poznat potraviny se zavázanýma očima podle chuti, vůně či hmatu. Podstatné však bylo zjištění, že Italové jsou na dovolené, tudíž nemohou být vrahy.
Po obědě (frankfurtská polévka, kuře s bramborem) a krátkém poledním klidu nejstarší děti absolvovaly strukturované drama na téma ekologie. V roli čerstvých majitelů lukrativních pozemků v Alpách vymýšleli vlastní projekt. Na vrcholcích hor postupně vyrostl rekreační komplex s bazény, sjezdovkou, stadionem, akváriem … Vše samozřejmě s důrazem na udržitelnost. Pak se čerství majitelé komplexu seznámili s historií daného místa, shlédli film „Muž, který sázel stromy“. Následující diskuse začala slovy Aničky: „Kdybych tu historii znala dřív, vymyslela bych to úplně jinak“.
Mladší děti vyráběly z betonu květináčky na sukulenty. Po svačině (termix) jsme hráli lidské pexeso, honili jsme se, přenášeli lentilky brčkem a zvládli spoustu dalších her, ve kterých bylo možné vyhrát táborové peníze. Po večeři (milánské špagety) byl otevřen krámek, kde se vyhrané peníze daly vyměnit za sladkosti. Film o špionech zakončil dnešní den. Kdo nechtěl „do kina“, mohl betonovat mozaikové květináče. Druhá večeře potěšila všechny – skořicové palačinky. Je zřejmé, že se děti aklimatizovaly, věříme, že noc bude v pohodě. Právě nám holčičky (Emča, Johanka, Anička, Klárka), které jsou na táboře poprvé, sdělily, že: „Tábor je super, boží, příští rok jedeme znova, proč jsme tady až letos?“

DENÍČEK Z TÁBORA, DEN TŘETÍ

Ranní rozcvičku tentokrát doprovodila hudba. Dopoledne jsme navštívili kadeřnictví a vyloučili z podezřelých 13 blonďatých občanů města. To se ovšem podařilo jen díky matematickým schopnostem party detektivů.
Poté ovšem detektivům nezbylo, než se zapojit do náročné práce dojičů mléka a tím ověřit jejich alibi. Před obědem (ptáček s rýží) jsme ještě stihli výtvarné dílny – malování porcelánových hrníčků a výrobu tašek z triček.
Místo poledního klidu někteří experimentovali s akrylovými barvami a floetrolem. Zajímavá technika, kterou jsme zkusili poprvé, děti bavila.
Odpoledne jsme hráli týmové hry, například na kuny a psy, hru, při které se týmy „kun“ snaží ukrást vajíčka. Také jsme stihli malovat trička a dokončit výrobu tašek. A konečně přišel na řadu hotelový bazén. Sluníčko sice svítí od začátku tábora, ale vedro vypadá jinak.
Později týmy detektivů navštívily bistro. A že to byla náročná návštěva. Detektivové museli prolézt mezi nudlemi, pomocí bambusových hůlek přenášeli knedlíčky, přeskakovali po houbách, když se brodili polévkou, vyřizovali objednávky hostů, doplňovali nápojový pult, prostě si vyzkoušeli, že v bistru se jeden nezastaví. A to byla důležitá zkušenost. Díky archivovanému novinovému článku si totiž týmy detektivů ověřily, že Wongovi, majitelé bistra, měli v době vraždy plno práce s hosty. Další škrtnutí ze seznamu podezřelých…
Po večeři (buřtguláš) někteří dokončili výtvarné dílny. Jiní dali přednost čtení pohádek. Ti nejstarší měli připravenou dramatickou dílnu – impro. Hra „Jsem a beru si“ ověřila schopnosti hráčů, hra „Jsem a rostu“ už byla pro zkušené. Nakonec jsme se pobavili u improtechniky „Pozdní příchod“. Po druhé večeři (langoše) už jsme zvládli jen odebrat se do hajan.

DENÍČEK Z TÁBORA, DEN ČTVRTÝ

Dopoledne jsme šli na výlet do Besedických skal. Čekal nás možná poslední slunečný den, tak bylo třeba hezkého počasí využít. Skalní město je opravdu krásné, jen pro ty nejmenší trochu nebezpečné. Takže z nejstaršího družstva dostal každý jedno prtě na starosti a bylo.
Oběd (bramborový knedlík, vrabec a špenát) jsme museli trochu posunout, výlet se protáhl. Po obědě zájemci vyzkoušeli práci s pěnovými barvami.
Nejstarší táborníci v rámci ekoprojektu zasadili během poledního klidu dub. Snad se mu bude dařit a jednou ho třeba navštívíme.
Odpoledne se jednotlivá družstva prostřídala ve výtvarných dílnách. Leptali jsme sklo, malovali na trička, vyráběli tašky. A ti, co zrovna nevýtvarničili, hráli hry na hřišti nebo se koupali v bazénu.
Po večeři (rizoto) zájemci absolvovali dramatickou improvizační dílnu. Ostatní dokončovali výtvarné výrobky. Večerní nástup je den ode dne veselejší. Každý, jehož věc se octne v krabici se ztrátami a nálezy, musí zpívat nebo říct vtip. Poslední dobou se v krabici nějak podivně často objevují věci vedoucích. Vlastně jednoho vedoucího, Kuby.

DENÍČEK Z TÁBORA, DEN PÁTÝ

Den začal deštivě, zřejmě jsme se opravdu ocitli v Londýně. První část dopoledne týmy detektivů zjišťovaly odpověď na důležitou otázku – kdo má na zahradě ořešák. Jak se ukáže v příštích dnech, bez odpovědi nelze vraždu vyřešit. Každý tým dostal několik obličejů a několik indicií. Například, že pan Peterson má rád špagety. Poté týmy běhaly po hotelu a hledaly další informace. Třeba za skříní mohla viset cedulka s informací, že ten, kdo rád cestuje, bydlí vedle toho, kdo má na zahradě třešeň. Detektivové zjišťovali jména, londýnské adresy, záliby, oblíbená jídla postav, ale především odpověď na původní otázku – kdo má na zahradě ořešák.
Před obědem (hamburská pečeně s knedlíkem) jsme se rozdělili na družstva. Mladší vyráběli plyšáky z ponožek, starší malovali stromy a všichni hráli hry, velký úspěch slavila židličkovaná. Odpoledne vysvitlo sluníčko, takže došlo na míčové hry.
Po večeři (řízek s bramborem) jsme pokračovali v řešení zločinu. Jednotlivé týmy se celý večer pokoušely ukrást vzorky DNA, naštěstí úspěšně. Díky tomu detektivové zjistili, že vrahem byl muž. Opět jsme o kousek blíž vyřešení vraždy.
Zatímco se mladší táborníci chystali na čtení pohádky a do hajan, nejstarší si ještě dali hodinku improvizace. Jsou neskutečně šikovní.
Během večerní hry jsme měli první úraz a byli jsme moc rádi, že tu máme profesionální zdravotnici. Naštěstí rentgen potvrdil, že je vše v pořádku. Doufáme, že do konce pobytu už se bude u zdravotnice tvořit fronta opět jen proto, že zde děti dostávají za „ošetření“ bonbony.

DENÍČEK Z TÁBORA, DEN ŠESTÝ

Dopoledne jsme podstoupili velmi nebezpečnou cestu za dalšími důkazy o vině či nevině podezřelých z vraždy. Detektivové procházeli minovým polem. Pokud šlápli na minu, museli se vrátit. A doufat, že další členové týmu dávali pozor a zapamatovali si, která pole jsou bezpečná a kterým je třeba se vyhnout. Jen tým, který neopakoval chyby, se dostatečně rychle dostal k důkazům. A ty byly jasné. Jen tři rodiny zůstávají mezi podezřelými.
Navíc týmy dle svého času potřebného k získání důkazů získaly i čas v reklamní agentuře. A tam se dalo zjistit hodně věcí. Mnohé rodiny v agentuře měly vlastní reklamu, například na obchod. A protože součástí reklam bývají fotografie, týmy měly výjimečnou možnost spojit fotky podezřelých se jmény. Ne každý tým ovšem vzal v úvahu, že někdy je dobré získat i fotky svědků…
Po obědě (kuře na paprice) děti měly šanci dokončit své výtvarné výrobky. Šárka se s vedoucími oddílů přetahuje o čas. Potřebovali bychom být na táboře o pár dní déle, abychom vše stihli. Asi tak o třicet.
Odpoledne jednotlivé týmy detektivů dostaly mapy. A ty je dovedly k …… dalším mapám. Po cestě museli detektivové překonávat množství překážek. Prováděli slepce bez použití hlasu. Navlékali korálky, podle kterých vyluštili vzkaz v morseovce. V časovém limitu museli nalézt řadu číslic. A všem se opravdu hodila indicie z minulého dne, kdo že má na zahradě ořešák. Na konci náročné cesty detektivům hejtman předal fotografie posledních podezřelých, dokonce se jmény, ovšem v braillově písmu. Nic není dokonalé. Ovšem tým, který si celou dobu pečlivě zaznamenával všechny informace, neměl problém získat ze seznamu svědků poslední indicii vedoucí k vrahovi. A na vraha čekalo opravdové vězení. A Sherlock Holmes? Tak toho jsme se nedočkali. Jen jeho telefonátu z vězení, poděkování za vyřešení případu. No, ještě, že jsme tu byli. Taková náhoda!
Po večeři (buchtičky s krémem) jsme chystali táborák. Předpověď počasí naštěstí nevyšla a tak jsme večer strávili opékáním buřtů, indiánského chleba, zpěvem s kytarami. Večerka se samozřejmě poněkud protáhla.

DENÍČEK Z TÁBORA, DEN SEDMÝ

Dnešní dopoledne měli místo vedoucích na starosti nejstarší táborníci. Ovšem pokud jsme doufali, že to bude znamenat odpočinek, tak jsme se spletli. Budíček kromě nás vzbudil zřejmě i chaty v okolí několika kilometrů. Rozcvička samozřejmě nechyběla. A dopoledne táborníci (slovo „děti“ zní dost nepatřičně) zorganizovali týmovou hru, přičemž vedoucí zapojili do týmů. A bylo po odpočinku. Hra nesla název „Pevnost Kavka“ a jejím tématem byla „Spolupráce a kamarádství“. Na sedmi stanovištích se prověřovalo sedm dovedností a především spolupráce v týmech. Chůze v temnotě, obratnost na překážkách, přetahovaná proti pirátům, logické úlohy, hra na postřeh, „Safari“ prověřující rychlost, to byla stanoviště vedoucí k „matce Fůrii“, u níž bylo třeba uhádnout heslo vedoucí k zasloužené odměně. Zdá se, že nám z táborníků rostou noví vedoucí. Velmi přísní vedoucí 🙂
No a pak už nás čekal jen oběd (rajská), balení a odjezd domů. Všichni se moc těšíme na podzimní tábor, ve kterém půjdeme po stopách Tobiáše Lollnesse.