O SVĚTĚ A STAVU

Každý z nás má svoji dlouhohrající desku, svoji jedinečnou písničku. Jak dlouho deska bude hrát, nikdo netuší. Možná je ta deska trochu poškrábaná, možná poškozená, ale jinou nemáme. Někdy riskujeme rozbití, někdy zjišťujeme, co všechno vydrží, co umí, co se s ní dá dělat. Jindy máme trochu strach. A někteří dospělí mají strach tak velký, že by tu naši desku nejraději zavřeli do ochranného obalu. Ale když dáte desku do obalu, tak… prostě nehraje.

Soubor se inspiroval ústředním motivem knihy Truhla času (Andri Snaer Magnason), byť z knihy nakonec použil prvních pár stránek. Zaujala nás snaha dospělých zavřít své děti (a sebe) do truhel, v nichž neběží čas, a to pokaždé, když hrozí těžkosti – válka, nemoci, nebo třeba špatné počasí. Zaujala nás bezbřehá možnost manipulace vyděšeným lidstvem. V té chvíli nás pohádkový příběh z předlohy přestal bavit a my naši hrdinku (v předloze princeznu Sigrun) nechali ožít v reálném světě. A vymysleli jí kamarádku Uju. A úplně nakonec nás napadlo, že i zlo by mohlo být personifikováno a tak vznikla postava Zlouna. A začalo nás bavit rozehrávat boj mezi Zlounem a Sigrun s Uju, které posiluje přátelství. S nápadem LP desek přišel Vojta a my přijali s nadšením možnost oproti zmanipulovanému strachu postavit jedinečnou píseň, kterou má v srdci každý z nás. A tak jsme objevili možnost, jak Sigrun může nad zlem vyhrát zcela beze slov… Soubor se pod vedením Miloslavy Čechlovské a Vojtěcha Matějíčky zúčastnil přehlídky Než zazvoní zvonec a mezinárodního festivalu JeštěDyvadlo 2024, postoupil do krajského kola Dětské scény, kde získal pochvalu „Za komplexní propojení slova, pohybu, zvuku a scénického obrazu“ a získal doporučení do celostátního kola Dětské scény. Inscenace byla vybrána do celostátní přehlídky nonverbálního divadla Otevřeno Kolín a získala 3.místo na mezinárodním festivale Teatrrralki (Polsko).

Recenze v Deníku Dětské scény 0/2024 (Vít Malota):

Soubor BezeSporu z Dramacentra Bezejména Liberec nabízí poslední roky pravidelně na poli dětského a mladého divadla zajímavé a divadelně velmi poučené inscenace. Nejinak tomu bylo u O světě a Stavu. Společná připravenost, práce s metaforou, symbolem, výstavba situací – to vše v inscenaci bezpochyby fungovalo. Jedinou složkou, v níž lektorský sbor (konkrétně pouze jeho část) spatřoval prostor k dotažení, bylo budování „citů“ mezi postavami. Celek nese velmi jasné a srozumitelné poselství, ale abych byl více zasažen, mělo by mi být ukázáno i to hezké, o co mohu přijít, ne jen svět „bez citů“. Nehledě na tuto drobnost (vnímanou navíc subjektivně) se lektorský sbor shodl jednomyslně na doporučení celostátní přehlídku do Svitav.