PO STOPÁCH PRAČLOVĚKA 2024
První den:
Sluníčko, prázdniny a náš oblíbený tábor Po stopách… Juniorhotel Roxana nás vítal jako staré známé, s bazénem, skvělým kuchařem a milým personálem. Tentokrát nás přijelo přes 70.
Většina táborníků už se zná, mnozí hlásili, že jedou počtvrté či popáté. Vedoucí se jen pousmáli, protože někteří z nich na tábor Po stopách jezdili ještě jako děti. Ale pár nových tváří jsme objevili a tak jsme první chvíle využili k seznamovacím hrám. Na nástupu jsme si zopakovali pravidla, včetně nově zavedeného zákazu mobilů (což se s podivem setkalo se všeobecným pochopením). První oddíl vedou Kači a Kája, druhý oddíl Verča a Laura, třetí oddíl Káťa a Kája a čtvrtý oddíl Pavel a Kuba. Dramaťáky vedou Mojta a Vojta a všem pomáhají instruktoři Anička, Lucka a Míša. Na táboře nesmí chybět výtvarnice a duše tábora Šárka a její úžasná pomocnice Regina. Dohled a dobrou náladu přináší Slávka. Mladou zdravotnici Báru zaučuje záchranářka Verča.
Po obědě (hráškový krém a boloňské špagety) a ubytování nás čekal celkem šok. Přes polední klid vyrostlo u hotelu archeologické naleziště. Starosta Rokytnice totiž poprosil tým archeologů, aby mu pomohl se situací ve městě. V okolí Rokytnice se pohybuje muž, podle popisu obyvatel, kterým odcizuje předměty ze zahrad a ruší je ze spánku, zřejmě pračlověk. Situace je tak vážná, že obyvatelé města přišli demonstrovat, a to přímo k archeologickému nalezišti vedle našeho hotelu. O situaci v Rokytnici dokonce informovali ve zpravodajství rádia Rockytnice, které vám k dnešnímu deníčku připojujeme.
Demonstraci museli rozpustit až policisté. Starosta oslovil archeology stážisty, tedy nás. Rozdělili jsme se do čtyř pracovních skupin a začali trénovat své archeologické dovednosti. Na čtyřech různých stanovištích jsme si vyzkoušeli práci archeologů hledajících zlaté mince. Procvičili si smysl pro detail při hledání rozdílů v archeologických instalacích. Překreslili archeologické nálezy. Procvičili svou trpělivost a pozornost při přechodu archeologického pole protkaného spoustou vzácných předmětů. Všichni jsme úspěšně absolvovali archeologický výcvik a zasloužili si večeři v podobě kuřecího plátku na žampionech s rýží. Po večeři zbyl čas ještě na hry.
Druhý den:
Dnes se archeologové s námi, svými stážisty, z vysílání radia Rockytnice dozvěděli o nemilé situaci, kdy se ze skladu provazů ztrácí provazy. Archeologové předpokládají, že důvodem je výskyt Pračlověka a jeho způsob obživy, lov. A tak jsme se dali do práce. Nejprve jsme v týmech i se svými vedoucími archeology sbírali jednotlivé suroviny (lístečky s obrázky), díky kterým jsme byli schopni (stejně jako pralidé) ulovit jednotlivá zvířata (krávy, prasata, veverky, ovce, …). Po svačině jsme si natrénovali další dovednosti nezbytné pro lov, díky nimž snad snadněji pochopíme Pračlověka. Jen tak máme šanci ho chytit. Mezi procvičované dovednosti patřilo vázání uzlů ve dvojici, zmapování situace v lese a zapamatování zahlédnutých zvířat, vlákání zvěře do pasti a střelba z luku.
Po obědě se jednotlivé oddíly vystřídaly v bazénu, na výtvarce, na dramaťáku či při oddílové činnosti. Ve výtvarné dílně zkoušíme novinku – práci s Jesmonite hmotou. A jako obvykle je to úžasné.
Třetí den:
Oheň je dobrý sluha, ale zlý pán. V Rokytnici Pračlověk páchá velké škody a tak je potřeba se připravit. Archeologové se společně s námi, stážisty, rozhodli oheň prozkoumat. Zajímal nás oheň jako zdroj tepla, zdroj světla, způsob komunikace. Závěrem dopoledne se uskutečnil souboj dvou živlů – ohně a vody – formou variace na známé piškvorky. Součástí dopoledne byl i skupinový vědomostní kvíz, který se snažil prověřit, co vše o ohni víme. Výsledky byly fenomenální, s požárem si poradíme.
Odpoledne bylo tradičně věnováno dramatickým aktivitám, výtvarce, bazénu či oddílové činnosti. Po večeři jsme však byli překvapeni zprávou z večerního vysílání Rádia Rokytnice o záhadných hlavách na stromech. Pro nás archeology byl výskyt této anomálie příležitostí, jak se hledanému pračlověku zase o kus přiblížit.
Čtvrtý den:
Dnes jsme se na cestě po stopách Pračlověka učili, jak sbírat potravu. V rozhlasovém vysílání jsme se dozvěděli, že i dnes si někteří lidé pletou borůvky s Vraním Okem, a to kdyby se dělo pračlověkům, možná bychom se současnosti ani nedožili. Dopoledne jsme hráli náročnou a takticky velmi složitou hru, byla zde potřeba spolupráce, orientace v prostoru pomocí mapy a určování plodů podle atlasu. V atlasu se nám ovšem objevily velmi zvláštní plody, například borůvinka, borůvečka nebo bořka borůvková. A poté už jsme sbírali potravu v praxi. Sbírali jsme ořechy, šváby, lovili jsme lasičky, ryby a samozřejmě i mamuty. Jakási domorodá skupina ale taky měla hlad, a protože se s ní nedalo domluvit, museli jsme si potravu vybojovat.
Navzdory extrémně teplému dopoledni jsme se vyhnuli úrazům i úpalům. Odpoledne jsme za odměnu strávili radostné chvíle v místním bazénu. Nevynechali jsme ani vycházku do Rokytnice.
Říká se, že středy na táborech bývají krizové, večer před večerkou jsme měli odpočinkové – hráli jsme karty a užívali volnějšího večera s kamarády. Náročný (ale plodný) den zakončila tradiční pohádka od vedoucí Káji.
Pátý den:
Dnes jsme po vydatné snídani vyrazili na každodenní nástup se zajímavým překvapením. Archeologický tým totiž našel dřevěnou desku se záhadným vypáleným vzkazem napsaným pračlověčinou. Text jsme museli ovšem rozluštit. Každý tým si svůj vzkaz na papíře sestavil a formou hry si k jednotlivým znakům zapsal jejich význam. Bylo to velmi náročné, museli jsme běhat do lesa a postupně přeložit 46 znaků. Ale dokázali to všichni! Tichou poštou jsme předali výslovnost jednotlivých slov v pračlověčině. Zjistily jsme tak, že se jedná o rodinnou říkanku tlupy našeho hledaného Pračlověka. A nakonec jsme ji jako písničku natrénovali a zazpívali. Za odměnu jsme se pak všichni nacpali jahodovými knedlíky. A to si vyžádalo zasloužený polední klid.
Hned po něm jsme se vrhli do bazénu nebo na výtvarku. Tentokrát jsme tvořili lapače snů a drátěné stojánky na oblázku ozdobené korálky.
Odpoledne uteklo jako voda a my si ještě před večeří natrénovali naši pravěkou písničku. Odpoledne jsme zakončili hranolkami a steakem – asi už tušíte, že véča měla velký úspěch. Po vyhlášení celého dne nás čekalo další překvapení. Nejstarší oddíl si pro nás připravil magickou stezku v lese. Šli jsme stezkou podle světýlek, svítili si kouzelnými UV lampami, které nám ukázaly kouzelný svět – magický les, mořské dno a vesmír. Kouzelné lampy před námi osvítily tajemné postavy, prostorem se linula rituální hudba. Někteří jsme šli ve dvojicích, jiní si užili kouzla sami. Odměnou nám byly pohodlné postýlky, ale to už byl vlastně další den…
Šestý den
Po čtvrtečním studiu pravěkého jazyka začal páteční den tradičním přehledem zpravodajství z radia Ro(c)kytnice. Archeologové se spolu s námi stážisty dozvěděli, že mají poslední den na to, aby pračlověka našli. Věřila v nás celá vesnice. Rozhodli jsme se proto použít píseň, kterou jsme včera dešifrovali a naučili se jí, a zkusili jsme pračlověka přivolat. A ono se to opravdu podařilo. Z blízkého lesa přišel bojácný, ale rozhodně ne nebezpečný muž v pravěkém oděvu, který evidentně něco hledal. ,,Aho, aho. Domů, domů,” volal. A protože skupina archeologů je zkušená, hned věděla, co dělat. Nejprve jsme, my stážisti, museli v týmech prokázat, že archeologické schopnosti, které jsme trénovali celý týden, už máme opravdu osvojené. Prověřily to náročné zkoušky na devíti stanovištích. Tým, který zvládl navštívit všechna místa a ještě nasbírat minimálně padesát bodů, mohl začít s hledáním. Nebylo to ale jen tak. Nejprve bylo potřeba do mapy zakreslit naleziště, kde se skrývaly kusy pravěké kůže s ornamenty. Po složení všech kousků se ukázalo, že jde o nápisy v pravěkých znacích. A když jsme je přeložili, dostali jsme nápovědu, kde hledat předmět, který pomůže pračlověku dostat se domů. Ke stroji času, ukrytému v altánu, nás nakonec navedla slova oheň, střecha a výtvarka. A pak už jsme všichni k předmětu doběhli. Po tak náročném dopoledni bylo potřeba načerpat síly obědem. Polévka a rizoto přišly opravdu vhod. Odpolední program se od jiných dní příliš nelišil. Výtvarné dílny, bazén, oddílové hry. Po večeři (kuře na paprice) už nás čekal nástup. A protože jsme dopoledne našli stroj času, museli jsme ho předat pračlověku. Přivolali jsme ho samozřejmě společnou písničkou. Pračlověk opravdu přišel. Jakou radost měl! Až nás to některé dojalo. Teď už se může vrátit domů za svou tlupou. A my? My už jen vyhlásili nejúspěšnější pracovní skupinu, žlutý tým a taky pokoj s nejlepšími výsledky úklidu. Den ale zdaleka nekončil. Už tradičně totiž nejstarší oddíl připravuje pro táborníky divadelní představení. Všichni jsme zhlédli pohádku Dvanáct měsíčků. A pak už jen do hajan a zítra poslední den tábora.
