PO STOPÁCH MALÉHO PRINCE 2022

Letní tábor „Po stopách malého prince“ se konal 10. – 16. července 2022 v hotelu Roxana v Krkonoších.

DENÍČEK Z TÁBORA – DEN PRVNÍ

Naše sedmidenní putování po stopách malého prince probíhá opět na hotelu Roxana v Rokytnici nad Jizerou. Hotel s vnitřním bazénem se hodí, zdá se, že příliš teplo tento týden nebude. Přijíždíme dvěma autobusy – dětí je 83, navíc ještě 15 studentů dramaťáků, kteří jedou na soustředění. A dvanáct vedoucích. Takže dohromady… hodně.

Po obědě (vývar a čínské nudle s mrkví a masem) jsme se navzájem seznámili pomocí her. Potom jsme se vydali po stopách malého prince. Na louce jsme hledali barevné papírky, části vlaštovek. Každý si našel svůj kousek a zároveň zjistil, kdo našel část stejně barevné vlaštovky, kdo tedy složí společné puzzle a zároveň pro budoucích sedm dní vytvoří soutěžní tým. Vlaštovky se staly průvodci po galaxii při cestě za malým princem.

Audionahrávka s hlasem pilota nás přenesla do příběhu. Vlastně na konec knížky. Pilot je sám, malý princ odešel. Snad by ho bylo možné nalézt, kdybychom šli po jeho stopách a navštívili všechny planety, které kdysi navštívil malý princ. Nezbývá, než to zkusit, máme na to celý týden. Dnes jsme začali tmelením soutěžních týmů. Vyrobili jsme si znak týmu ve formě buttonu, planetku týmu, vymysleli týmový pokřik.

Po večeři (výborná svíčková) jsme vyměnili soutěžní týmy za družstva a užili si oddílové hry.

Byl to super den a bude to super tábor. Nevěřili jsme, že sto dětí, když vedoucí zvedne ruku, ztichne a poslouchá. Že 80 dětí v jídelně hrajících v týmech celotáborovku je tak potichu, že je rozumět šepotu. Že stovka dětí, z nich většina puberťáků, dodržuje veškerá nastavená pravidla (mimo jiné o neviditelnosti mobilů). To je neskutečné. Ty děti jsou z jiné planety…

DENÍČEK Z TÁBORA – DEN DRUHÝ

Ráno nás probudil hudební budíček a i rozcvičku by leckdo zaměnil za diskotéku. Hotel nás velmi mile překvapil, v dnešní době plné šetření na všem co se dá. Vaří výborně a dnes nás čekala bohatá snídaně – pečivo slané i sladké, tousty, párečky, vajíčka míchaná, volská oka, vařená, obložené chlebíčky, salámy, šunky, sýry, rajčata s mozarelou, křupky…

Dopoledne jsme opět stopovali malého prince. Na planetě Krále jsme sbírali korálky. Pokud se však Král otočil a viděl soutěžící v pohybu, okamžitě dotyčného zmrazil. Dotyčný měl jedinou šanci, že se jeho týmový spoluhráč, pokud byl sám úspěšný a dokončil hru, pro něj vrátí a osvobodí ho. A jen úspěšný tým dokázal sesbírat všechny korálky a pokračovat v cestě galaxií. Po svačině (ananas, meloun, zelenina) jsme navštívili planetu Domýšlivce. Chtěli jsme získat Domýšlivcovu poklonu, on však dává poklonu jen za krásné klobouky se správnou kombinací symbolů. Možná si někteří rodiče vybavují hru Logik, kdysi populární. Soutěžní týmy se pokoušely zjistit správnou kombinaci symbolů podobným systémem. Takže v jídelně plné 80 soutěžících dětí bylo naprosté ticho, jen občas zvedl některý z týmů ruku a zavolal si Domýšlivce k dalšímu kroku. Nakonec jsme získali nejen Domýšlivcovu poklonu, ale především nápovědu k další cestě galaxií.

Po obědě (hrachová polévka, uzené s kaší) nás čekaly dílny. Ve výtvarné dílně jsme smaltovali plecháčky. Letos na naše přání Větrník koupil pec za 70 tisíc a vyplatilo se. Plecháčky jsou nádherné. Navíc jsme stihli i přívěsky ze smršťovací fólie. V dramatické dílně mladší táborníci prošli dvěma programy. „Minimax a mravenec“ je příběh o přátelství omylem zmenšeného chlapce a mravence, dvou nechtěných trosečníků, kteří se musí dostat domů. A to jde jen tak, že si navzájem pomohou. A tak Max, který dřív mravence v lepším případě „zkoumal“, je moc rád, když mu jeho nový kamarád zachrání život před pavoukem. Příběh „Tobiáš a stromový lid“ nás zavedl do světa miniaturní civilizace obývající korunu stromu. Loňské drama jsme rozvedli a vzdálili se od knižní předlohy. Oblíbenou dílnou je samozřejmě bazén, jako každý rok. A také došlo na zdravovědu. Trochu vylepšenou. Před hotelem tak náhodní turisté mohli vidět ležící slečnu celou od krve se zabodnutým nožem v hrudi. A vedle slečny hysterickou matku (družstvo dramaťáků se nabídlo ku pomoci). V hotelu zase bylo nutné resuscitovat zasaženého elektrickým proudem.

Před večeří (rýže s kuřecím plátkem, kompot) jsme si ještě zahráli pár míčových her. Po večeři došlo na hry v družstvech. Děti jsou neskutečně skvělé, jako vážně. Pro každého pedagoga sen. Také jsou všichni nadšení z umění kuchaře. A personál hotelu je velmi milý.

DENÍČEK Z TÁBORA – DEN TŘETÍ

Rozcvička, snídaně (opět skvělá) a hurá na cestu galaxií. Tentokrát na planetu Pijana. Dopolední hry byly tedy dosti mokré. Nejprve každý tým musel dostat vodu z bodu A do bodu B. A jak? No házením v kelímcích. První hodil kelímek s vodou druhému, druhý třetímu… Časem se některým týmům podařilo doházet až polovinu vody v kelímku do cíle. Ta druhá polovina skončila samozřejmě na házejících. Po svačině (broskve, banány) jsme pokračovali v plnění Pijanových úkolů. První z každého týmu se musel strefit korunou do kelímku ponořeného ve vodě. Povedlo-li se, vyběhl s kroužkem k dalšímu stanovišti, tam jiný hráč hodil kroužek na lahev. Po úspěšném hodu získal lahev piva do týmové basy. No, takhle napsané to zní dosti… děsně… Rodičům budiž útěchou, že se nakonec úspěšné týmy dozvěděly Pijanovo tajemství. Pije, protože je nešťastný, protože pije… Však hráči (i ti, co Malého prince nečetli) už chápou, že planetám vládnou nešťastní dospělí, co přestali být dětmi.

Nejstarší dramaťáci, ač téměř zletilí, jsou dětmi stále, a tak se nejen zapojují do táborové hry (třeba v roli Pijana), s nadšením po sobě matlají umělou krev při zdravovědě, ale v rámci soustředění prochází i dramátky určenými nejmenším. Dnes si upravili program Minimax a mravenec, jak je vidět z fotek.

Po obědě (vývar, krůtí na paprice s těstovinami) se oddíly vystřídaly v dílnách zdravovědy, výtvarky (smaltování plecháčků a přívěsky ze smršťovací fólie), her a samozřejmě bazén. Ke svačině byl perník a k večeři krokety s kuřecím plátkem a zelný salát. Po večeři tři družstva trénovaly překvapení, čtvrté dalo přednost míčovým hrám.

DENÍČEK Z TÁBORA – DEN ČTVRTÝ

Dnes jsme se po rozcvičce a snídani vydali na planetu Byznysmena. Tedy boháče, co vlastní hvězdy a svůj život tráví tím, že je neustále přepočítává. Jenomže se mu rozbilo počítadlo a za svoji informaci, kudy za malým princem, ho chtěl spravit. Týmy se rozdělily na sběrače a chytače. Zatímco sběrači běhali přes hřiště pro korálky, chytači z jiných týmů je chytali a korálky jim brali. Nakonec se podařilo počítadlo spravit, informaci jsme získali a Byznysmena opustili i s jeho nesmyslným pokladem. Kromě společného cíle – nalezení malého prince – týmy soutěží také proti sobě. Za získané body dostávají vlaštovky – průvodce po galaxii, a tvoří co největší hejno (takže vedoucí noc co noc vlaštovky vystříhávají…). Po svačině (jablka, kivi, banány) se první tři oddíly soustředily na přípravu plánovaného „překvapení“, čtvrtý oddíl dal přednost stolním hrám. Pátý oddíl, tedy studenti – dramaťáci, tráví každé dopoledne dramatikou a odpoledne, večery a noci připravují své překvapení pro ostatní – dvě pohádky.

Po obědě (bramboračka, vdolečky) jsme se vydali na výlet na Stráž. Na vyhlídce jsme se samozřejmě vyfotili.

Po večeři (vrabec se zelím) jsme pokračovali po stopách malého prince. Tentokrát na planetu Lampáře. Ten se honí jak křeček v kole a neustále plní svoji povinnost – rozsvěcí a zhasíná lampy na planetě, kde den i noc trvá minutu. Každý tým zvolil dva vodiče, kteří jediní neměli oči zavázané šátkem. Vodiči své týmy provedli složitou cestou (naštěstí bez zranění) poslepu a bez mluvení až k Lampářovi. Všichni jsme Lampářovi pomohli zapálit svíčky, aby si odpočal. Jenže on si odpočinout nedokázal a svíčky zase hned sfoukával. A tak mohli náhodní diváci v nastupující noci vidět na hřišti pohybující se děti chránící svíčky, podivnou blikající postavu Lampáře s rozevlátým pláštěm, kterým svíčky zhasínal. A to celé v naprostém tichu. Úžasná noční atmosféra.

DENÍČEK Z TÁBORA – DEN PÁTÝ

Vzhledem ke včerejší noční hře jsme dnes vynechali rozcvičku. Čekala nás planeta Zeměpisce. Jednotlivé týmy běhaly pro nápovědy se souřadnicemi, které zakreslovaly do souřadnicové sítě. Osm bodů jsme nakonec překopírovali do map. A mapy se po svačině (meloun, ananas, mrkev) staly pomůckou při orientačním běhu. I když se jednalo o soutěž jednotlivců, dva nejlepší výsledky týmu se počítaly do celotáborové hry.

Po obědě (vývar, rybí prsty s kaší) proběhly obligátní dílny. Ve výtvarných dílnách jsme zdobili dřevěné rámečky ubrouskovou technikou a látkové batůžky barvami na textil, korálky a zažehlovací fólií. Výrobky vypadají parádně, děti jsou strašně šikovné. Starší oddíly prošly dvěma dramatickými programy – Tobiáš a stromový lid a Minimax a mravenec. Někteří zažili dramatiku poprvé a byli příjemně překvapeni, čtvrtý oddíl požádal o dramatiku navíc, v pátek. Samozřejmě nechyběl bazén.

Večer jsme opékali buřty, bohužel nás poprvé za tábor přepadl déšť. Hurá za krytý altán s grilem. Došlo na první překvapení družstva studentů dramaťáků, operku Dvanáct měsíčků. Macechu a její dceru hráli Vojtové, Marušku Ota, prince Tobias… Takže tak… Video je čistě soukromé…

DENÍČEK Z TÁBORA – DEN ŠESTÝ

Závěrečnou hru celotáborovky připravili dramaťáci. Po snídani jsme se sešli s Liškou, která nám řekla, že naše společné týdenní zážitky považuje za základ přátelství. A jako přítel nám chce poradit, jak se dostat na planetku B612, domov malého prince. Především nás upozornila, že žádný tým nemá dostatek síly (nasbíraných vlaštovek), aby se na cestu vypravil. Ihned nás napadlo řešení – spojíme síly všech týmů. A tak jsme se vydali na cestu s osmi stanovišti. U Zeměpisce jsme překreslovali obrázek tak, že jeden popisoval ten Zeměpiscův a druhý ho podle popisu kreslil. Byznysmen nás donutil sbírat mince ze dna bazénu. Had nám pokládal záludné otázky. Domýšlivec nám dovolil namalovat postavy skoro tak krásné, jako namaloval on. Růži jsme museli zalít přenášením vody houbičkou. S Lampářem jsme hledali předměty ve tmě. U Krále jsme museli zvítězit v zápase s jeho pomocníky. U Pijana jsme se točili okolo kůlu a pak se pokusili trefit správnou cestu, marně. Nakonec jsme se na planetku B612 opravdu dostali. Snad se zítra podaří malého prince konečně nalézt. Snad…

Odpoledne se oddíly vystřídaly v dílnách. Táborníci ze čtvrtého družstva absolvovali dramatiku místo poledního klidu, jak si přáli. Vytvářeli improvizace na téma pohádky Král snů. Jiní zase polední klid strávili výrobou šperků z korálků. Ve výtvarných dílnách jsme se vystřídali u ubrouskové techniky a malování batůžků, nevynechali jsme bazén a došlo na oddílové hry.

Večer nám studenti dramaťáci přichystali úžasné divadelní představení Malý princ. Kouzelná atmosféra, dojemný příběh, stínohra… Opravdu skvělá tečka za celotáborovou hrou. https://youtu.be/k6Ss1CSfdbc

Po představení nás čekalo ještě jedno překvapení, písnička od prvního, druhého a třetího oddílu. Na melodii „Na hradě Okoři“ text Aničky, Týnky a Zuzky o našem táboře (https://youtu.be/DXkGT59CpQ0):

Na tábor je cesta, už jsem jeden ze sta, užijem si prázdniny,
viděli jsme prince, Krále, Domýšlivce, Hada taky Piana.
Na Roxaně jsem vždy velmi rád, je tu velká zábava,
výtvarku tu máme, Šárku rádi máme, vedoucí jsou taky fajn.
R: Kdo drží lamičku, ten drží tlamičku, posloucháme naše vedoucí,
nástupy milujem, rozcvičky zbožňujem, a to za každého počasí.
RR: Porce jsou tu velmi malinké, všichni máme velký hlad,
ale to nám nevadí, svačina to nahradí, pak můžeme zase pobíhat.
Kája s Kačkou vstávaj, písničky vyhrávaj, děti tahaj z postelí,
Pepa je náš komik, Patrik fotí tolik, navzájem se hecují.
Slávka s Kubou vedou dramaťák, nápady maj od starších,
Kája s Mončou hlídaj, zdravotnici volaj, Jůlča líta za nimi.
R: RR: R:
Za všechno vám prostě děkujem, tábor jsme si užili,
a za rok se snad sejdem, táboru se nevyhnem, děkujeme našim vedoucím!

DENÍČEK Z TÁBORA – DEN SEDMÝ

Poslední den jsme zakončili naši celotáborovou hru. Dorazili jsme sice na planetku B612, ale prince jsme už nezastihli. Planetce hrozil zánik kvůli rozpínajícímu baobabu, takže jsme hledali jeho semínka a čistili krátery. Navíc jsme uvnitř semínek našli nápovědu k další cestě – hledej to, co mám opravdu rád. I díky pomoci lišky jsme nakonec našli… růži. A pod ní poklad, který nám malý princ zanechal.

Letošní celotáborovka neurčila vítězné družstvo. Všechny nasbírané vlaštovky jsme museli spojit do společného hejna, aby se nám podařilo růži najít. Když jsme letošní celotáborovku tvořili, my vedoucí, netušili jsme, jak aktuální (bohužel) bude. Antoine de Saint-Exupéry Malého prince napsal pod dojmem šílené války. Pilot, který se sám stal její obětí, napsal dojemný příběh o bezstarostném dětství, hlubokém přátelství a potřebě přítele chránit, opravdových lidských hodnotách, ale také o nesmyslnosti dospělácké soutěživosti, hrabivosti, touze ovládat, vlastnit a ničit. Mnoho se za těch sto let nezměnilo. Přejeme každému ze stovky našich úžasných táborníků, aby našel svoji růži, kterou by měl opravdu rád.