Leni

V roce 2016 měla premiéru inscenace dětského souboru Bezejména Leni. Příběh velmi volně inspirovaný stejnojmenným románem Zdeňky Bezděkové režírovaly Miloslava Čechlovská a Jarmila Šírlová. Příběh hrál nejstarší dětský soubor Bezejména. Později soubor, již středoškolský, pozměněnou inscenaci zúročil na studentských přehlídkách.

Prvním úspěchem ještě dětského souboru bylo vítězství v krajském kole Dětské scény 9. dubna 2016 v Jablonci nad Nisou a postup do celostátního kola:

(…) Sama inscenace přináší silný divadelní zážitek. Soubor v ní akcentuje představy, sny, které jsou prezentovány většinou kolektivně, objevuje se podivný snový ‚danse macabre‘, střídající se se scénami reálnými. Divák má pocit běhu mezi klipy, ze kterých se mu skládá vlastní příběh. Volba Leni z mladší kategorie, než je celý soubor, se ukázala jako výborný nápad. Divák se tak na téma dívá nejen pohledem vlastním a souboru, ale i očima ještě mladšího dítěte, pro který je okolní svět, dav, hmota neobjeveným, často nepřátelským prostředím, se kterým se musí vyrovnávat. Lidé se proměňují v loutky, ať již v ‚tanci‘, nebo při hře s panenkami. (…) Mezi snem a realitou se např. pohybuje i scéna hledání kufru na půdě, kdy kufr ‚utíká‘ před Leni, nechce se nechat nalézt. (…)

Deník Dětské scény 2016/0; autoři Karel Tomas, Michaela Homolová

15. června 2016 děti představily inscenaci na již nesoutěžním celostátním kole Dětské scény ve Svitavách. I přes stížené podmínky (večer před vystoupením skončil v nemocnici jeden z herců) jsme na diváky i porotu zapůsobili:

(…) Soubor v režii Miloslavy Čechlovské a Jarmily Šírlové zpracoval příběh hledání vlastní identity malého děvčátka, které pátrá po svých kořenech. Tak, jako se vybavují v její mysli střípky vzpomínek, které se mísí s útržky rozhovorů dospělých, s narážkami spolužáků a obrazy přicházejícími ze snů, tak je celá inscenace koncipovaná do jakéhosi kaleidoskopu. Tento princip účinně vytvářel atmosféru a napětí takřka detektivního charakteru. Výraznou složkou byly postavy oživlých loutek (technicky velmi dobře zvládnuté dětmi), které reprezentovaly svět manipulovaných lidí v nacistickém Německu, ale také to byli partneři — hračky malé Leni, která si pomocí nich rekapitulovala nové informace o sobě. Čistotě inscenace přispívaly kostýmy, stejné účesy dívek podtrhovaly „stádnost“, významná byla také barevnost (…). Zvuky vytvářené hráči přímo na jevišti podporovaly atmosféru celého příběhu. Na diváckém zážitku se podílelo také přirozené a velmi soustředěné jednání představitelky Leni (…), stejně jako přesné vytváření obrazů a situací ostatními členy souboru. Podobně jako u inscenace Útěk je také zde otázkou, zda poskytnuté informace dostačují k vytvoření příběhu. Mnohé si divák musí domyslet, což je pro někoho překážkou v porozumění, pro jiného však podnětem k vlastní představivosti. Obě inscenace mají mnoho společného. Nejen to, že předlohy vznikly před několika desetiletími, ale také to, že příběhy hrdinů přesahují běžnou zkušenost dnešních dětí a mají silné téma. Také se opírají o promyšlenou režii a o vyzrálé fungování dětí na jevišti.

Tvořivá dramatika 2/2016; autor Hana Cisovská

21. – 26. února 2017 soubor, v té chvíli již středoškolský, sklidil za dopracovanou inscenaci Leni slova uznání diváků i poroty na své první „dospělácké“ přehlídce Modrý kocour.

20. března 2017 jsme byli pozváni na Přehlídku ke světovému dni divadla pro děti a mládež Praha. Zde jsme zvládli zaujmout dětské diváky z pražských škol, což je u tak těžkého tématu hodné pochvaly.

17. – 20. května 2017 soubor získal 2. místo v kategorii středoškolského divadla na mezinárodní přehlídce Teatrrralki (Polsko). Tímto úspěchem cesta malé Leni za svojí identitou skončila. Bohužel nám reálná Leni stále rostla a nám nezbylo, než se s úspěšnou inscenací rozloučit.