CD „JAN DUŠEK – ZLOMJAZÝČKY – HÁDAVÉ PÍSNIČKY – MEDARDOVA KÁPĚ“
Ukázky z CD „Jan Dušek – Zlomjazýčky – Hádavé písničky – Medardova kápě“
2015
Zpívá dětský pěvecký sbor Výšinka pod vedením Miloslavy Čechlovské, klavírní doprovod Jan Dušek.
V roce 2013 – 2015 mladý skladatel a klavírista Jan Dušek napsal pro dětský pěvecký sbor Výšinka tři písňové cykly. Cyklus Medardova kápě pro tříhlasý koncertní dětský či ženský sbor vychází z textů dvanácti lidových pranostik. V cyklu Zlomjazýčky pro jednohlasý dětský sbor autor zhudebnil šest jazykolamů, písničky jsou zároveň artikulačním cvičením. Jako poslední vznikly dvojhlasé Hádavé písničky, ve kterých autor zhudebnil devět hádanek.
Zde jsou uvedené nahrávky se zpěvem, včetně textů, u cyklu Zlomjazýčky i karaoke verze. Sbor zároveň s CD vydal i notový materiál pro dětské pěvecké sbory. Pokud by některý sbormistr měl zájem o partitury, obraťte se na autora ZDE
Jan Dušek – Medardova kápě
Dlouhý střechýle – dlouhý len.
V lednu mráz – těší nás, v lednu voda – věčná škoda.
V únoru když skřivan zpívá, velká zima potom bývá.
Suchý březen, mokrý máj – bude humno jako ráj.
Jestli březen kožich stáhl, duben rád by po něm sáhl.
V březnu prach a v dubnu bláto – sedlákovi roste zlato.
Hodně-li v dubnu vítr duje, stodola se zaplňuje.
Májová vlažička – naroste travička. Májový větříček – poroste chlebíček.
V máji vlhko, v máji chladno – bude vína na dno.
Roj, který se v máji rojí, za plný vůz sena stojí, ale o svatém Jáně ani za vodu v džbáně.
Pláče-li červen a neoschne žítko, v zajících, koroptvích budem mít řídko.
Staví-li v červenci hromadu mravenci po kraji všude, tuhá zima bude.
Roztrhne-li v červenci pavouk svou síť ve dvě, brzy déšť se ozve.
Ať si kdo chce co chce říká, v srpnu ještě do rybníka.
Vesele bude řinčet kosa, je-li v srpnu hodně rosa.
Září, září, na léto jde stáří.
Divoké husy svačinu odnášejí a zimu přinášejí.
Bouřka v říjnu, třebas malá, sotva na to zima stálá.
Říjen blýská, zima blízká.
Začátkem-li listopadu sněží, mívá sníh výšku věží.
Adventní sníh dočká-li březnového, nebudeš jídat, sedláčku, chleba režného.
Mléčná dráha v prosinci jasná, bude v příštím roce úroda krásná.
Jan Dušek – Zlomjazýčky
Přišel za mnou jeden Řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řeckých řek. A já mu řek, že nejsem Řek, abych mu řek, kolik je v Řecku řeckých řek. A ten Řek mi na to řek, že si myslel, že jsem Řek.
V Londýně u lorda Donalda dávali lahodné bledule. Hladoví blondýni lepili okolo, lepili loudavě, loudavě cedule.
Jiří řeže dříví z dřínu, tři sta řízů za vteřinu. Jiří řeže dříví z břízy, za vteřinu čtyři řízy.
Před potokem pět kop konopí, za potokem pět kop konopí. Vytři ty tři trychtýře. Kotě v bytě hbitě motá nitě.
Náš táta má neolemovanou čepici. Olemujeme-li mu ji nebo neolemujeme-li mu ji?
Kolouch, kohout s mouchou mnohou, s hloupou chloubou houpou nohou, ou, ou, ou, ou. Plavou dlouhou strouhou ouzkou, chroupou oukrop s pouhou houskou.
Jan Dušek – Hádavé písničky
Má sto jehel, žádnou nit, umí dupat, ne však šít. (ježek)
Stojí buk vprostřed luk, na tom buku dvanáct suků, v každém suku třicet ptáků a každý pták jinak zpívá. (rok)
Když je zima, roste k zemi, když je teplo, roste k nebi. (rampouch)
Kdo mé jméno vysloví, hned mne zničí. (ticho)
Na vodě se točí, nic se neomočí. (vír)
Železné hříbě v kamenném chlívě. Třikrát za den řehce a žrát se mu nechce. (zvon)
Přišla panna do světnice, sukének má na tisíce. Až je všechny svleče, bude spousta pláče. (cibule)
Stojí babice, rozcuchaná velice. Když přijdou časy, zelené má vlasy, když tělo chřadne, do vody spadne. (vrba)
Dřevěnou má v těle duši, dlouhý krk a čtyři uši. (housle)