INTERPRETACE TEXTU
Lektoři Dramacentra Bezejména se kromě interní dramatiky a inscenační tvorby také věnují interpretaci textu, tedy recitaci. Věří, že právě tato disciplína v dětech probouzí lásku k literatuře, zvyšuje čtenářskou gramotnost, schopnost hledat myšlenku textu, oslovit publikum se svým názorem na text a zaujmout svým vystupováním. Vedením Miloslavy Čechlovské a Jarmily Šírlové od roku 2015 prošlo mnoho skvělých interpretů. Mnozí z nich zaujali i poroty renomovaných soutěží. Diplomy nejsou cílem práce v oboru interpretace textu, kvůli medailím se nerecituje. Ale pravdou je, že úspěchy na soutěžích (ale třeba i výtky a doporučení odborných porotců) jsou pro lektory zpětnou vazbou a ujištěním, že jdeme po správné cestě a že se našim interpretům dostává té nejlepší péče. Proto zde uvádíme nejvýraznější úspěchy žáků našich lektorů.
V roce 2015 postoupili do okresního kola recitační soutěže Dětská scéna Tereza Chroustová, Vojtěch Matějíčka a Karolína Lašáková. Do krajského kola následně postoupili Vojta a Kája:
Krajská přehlídka dětských recitátorů ucházejících se o postup na svitavskou Dětskou scénu 2015 se uskutečnila v sobotu 18. dubna 2015 v libereckém Experimentálním studiu. (…) V první kategorii, jejíž účastníci dle propozic na národní přehlídku nepostupují, recitovalo dvanáct dětí. Cenu si zasloužila Tereza Farkašová z Jablonce nad Nisou za živý přednes básně Daniely Fischerové Lžička k dortu, Kristýna Kubínová ze Smržovky za citlivý přednes básně Mileny Lukešové Kámen v botě a Vojtěch Matějička z Liberce za osobitý a s neskrývaným názorem přednesený úryvek z prózy Martiny Drijverové Sísa Kyselá. (…) (…) Ve třetí kategorii se sešlo jedenáct dětí. (…). Čestné uznání obdržela Karolina Lašáková z Liberce (zároveň jmenována náhradníkem) – představila se živým a zaujatým (i když v krajském kole poněkud „přepáleným“) přednesem prózy Karla Čapka O úpadku doby a solidním vystoupením v druhém kole s básní Jiřího Žáčka Písnička o škaredých holkách. (…)
Deník Dětské scény 2015/0, autor Eliška Vobrubová
V roce 2016 postoupili do okresního kola Kateřina Sikorská, Lenka Kůlová, Vojtěch Matějíčka a Jakub Kubíček. Třeťačka Katka postoupila do krajského kola s textem Krocan od Miloše Macourka (Kaččina kategorie je dále nepostupová). Čtvrťák Vojta postoupil do krajského a následně celostátního kola ve Svitavách. Jeho podání textu „Kdybych já byl dospělý“ (Éva Janikovszky) bylo v dané kategorii bezkonkurenční. S tímto textem Vojta vyhrál také mezinárodní soutěž v Bogatyni a na podzim byl pozván na nesoutěžní přehlídku dětské dramatiky DVD Praha.
Vojtěch Matějíčka z Liberce na krajské přehlídce zaujal jako živý vypravěč sdělující příběh s potěšením, s autenticitou a přirozeností osobitého projevu, se smyslem pro situaci, detail i celek, temporytmus a gradaci, a to v přednesu úryvku prózy Evy Janikovszké Kdybych já byl dospělý, což porota ocenila doporučením k postupu na celostátní přehlídku.
Deník Dětské scény 2016/0, autor Eliška Vobrubová
V roce 2017 Vojta skončil díky trémě v okresním kole (kde ovšem získal za interpretaci textu Ivy Procházkové „Jak jsme s Alešem léčili našeho jezevčíka“ čestné uznání), do krajského a posléze celostátního se probojoval Tomáš Pavlů. Výborně interpretoval náročný text Roberta Fulghuma „Když je nádobí umyté“ a poradil si i s náročnou básní Ernsta Jandla „Kos“.
Postupující Tomáš Pavlů z Liberce přesvědčil vyrovnaným kultivovaným, přirozeným, adresným a autentickým přednesem s jasnou výpovědí a názorem v obou textech. Prvním byla próza Roberta Fulghuma „Když je nádobí umyté“. Poměrně často vyhledávaný a přednášený text byl v podání Tomáše Pavlů především osobní výpovědí. Interpret textu se představil jako živý, vnitřně zaujatý, osobitý a kontaktní vypravěč se vztahem a vnitřně propojeným postojem se smyslem pro detail i celek, pro formu i obsah. Vyznění výpovědi umocňoval recitátorův odstup a nadhled, jemný smysl pro humor a situaci, udržení celku (i vědomí detailů, na něž se však „nepokládá“) a směřování k pointě. V druhém kole na malé ploše básně ErnstaJandla „Kos“ prokázal recitátor schopnost pochopení i sdělení autorovy poetiky, zvnitřnění formy i obsahu. Recitátor byl vnitřně koncentrovaný, soustředěný, propojený s obsahem, prokázal smysl pro situaci, rytmus, pausu, temporytmus a gradaci směřující k pointě, k osobní výpovědi.
Deník Dětské scény 2017/0, autor Eliška Vobrubová
V roce 2018 Vojta Matějíčka potvrdil svůj nesporný interpretační talent a s textem Jamese Thurbera „Jednorožec v zahradě“ postoupil do okresního, krajského a celostátního kola. Jako šesťák už připravil do soutěže dva texty, jako druhý si vybral text Miloše Macourka „Krocan“. Kateřina Sikorská také postoupila do okresního, krajského i celostátního kola, a to s prózou Daisy Mrázkové „Já“. V tomto roce z šesti dětí, které v celostátním kole reprezentovaly ve třech kategoriích Liberecký kraj, byli dva interpreti připraveni lektory Dramacentra Bezejména.
(…) Ve druhé kategorii se představilo jedenáct recitátorů, z nichž se nad jiné vymykali dva postupující, zejména Kateřina Sikorská z Liberce, která byla oceněna za citlivý a zaujatý přednes prózy Daisy Mrázkové„Já“. Přednes byl sdělný po obsahové i formální stránce. Recitátorka byla ve svém projevu „tady a teď“ přirozená, psychofyzicky propojená, soustředěná a kontaktní, dobře vybavená vnější i vnitřní technikou; kultivovaná v projevu, adresná, sdělná a sdělující, autentická. Bylo zřejmé, že ví, co a proč sděluje. Byli jsme svědky výrazného přednesu s vnitřní energií, zaujetím a potěšením z textu, z jeho pochopení a interpretace, svědky kultivovaného přednesu, výrazně se vymykajícího z celkové úrovně nejen této kategorie. (…) Třetí kategorie byla reprezentována rovněž jedenácti dětmi. Do celostátního kola postoupili dva kluci – Jozef Kováč a Vojtěch Matějíčka, oba z Liberce. (…) Vojtěch Matějíčka, kultivovaný, soustředěný recitátor zaujal v prvním kole výrazným přednesem prózy Jamese Thurbera „Jednorožec v zahradě“. Nepřehlédnutelná byla vnitřní energie, zaujetí a potěšení z humorného textu a jeho interpretace. Byl to přednes s patrným recitátorovým vědomím kontextu, celku i detailu, se směřováním k pointě. Vojtěch je recitátor vybavený vnější i vnitřní technikou, v přednesu přirozený, kultivovaný v projevu, adresný, kontaktní, sdělný a sdělující, autentický – s osobním stanoviskem, nadhledem a smyslem pro situaci, temporytmus, gradaci a humor. Cítí a sděluje příběh v jeho celku i v situacích. Z obou připravených přednesů byl přednes tohoto textu při vystoupení na krajském kole zdařilejší, patrně i proto (jak se ukázalo při rozborovém rozhovoru), že má recitátor tento text raději. Druhým přednášeným textem byl Krocan od Miloše Macourka. Přestože se jedná rovněž o humorný a prozaický text, jeho poetika je odlišná. Vojta v přednesu druhého textu sice nebyl tak svébytným recitátorem, přesto jeho přednes byl výrazný, nepostrádal vnitřní energii, zaujetí a potěšení z humorného textu a jeho interpretace, jakož i vybavenost vnější i vnitřní technikou, přirozenost, kultivovaný projev, adresnost, kontakt a sdělení.
Deník Dětské scény 2018/0, autor Eliška Vobrubová
V roce 2019 se pod vedením lektorů dramacentra připravovali Vojta Matějíčka, jeho sestra Andrea Matějíčková (která se ukázala jako stejný talent) a Kateřina Sikorská. Třeťačka Andrejka se s textem Hany Doskočilové „Oříšek“ probojovala do (dále nesoutěžního) krajského kola. Do krajského kola se probojovala i Kačka. Vojta se ukázal už jako zkušený recitátor a tak i letos reprezentoval Liberecký kraj na celostátní soutěži ve Svitavách. Tentokrát s textem Václava Havla „Telefon“ a hříčkou Miloše Macourka „Želva“.
(…) Krajskou přehlídku otevřelo deset recitátorů první kategorie. Nad jiné mezi nimi vynikla svým přirozeným, autentickým a zaujatým přednesem Andrea Matějíčková oceněná čestným uznáním, v této kategorii oceněním nejvyšším. Andrea, recitátorka a vypravěčka byla soustředěná i uvolněná, s radostí vyprávěla příběh (H. Doskočilová: Oříšek), přirozeně citovala přímé řeči, byla psychofyzicky propojená a „svítila“. Text sdělila se smyslem pro detail i celek, se sdělovanými představami. Byla adresná, kontaktní, vybavená a kultivovaná; výrazně převyšovala úroveň své letošní kategorie. (…) Vojtěch Matějíčka se v letošních přednesových vystoupeních představil jako svébytný recitátor, osobitý, kontaktní, adresný, sdělný a sdělující, soustředěný a kultivovaný. Obě vystoupení byla na srovnatelně dobré úrovni a výrazně svými kvalitami přesahovala obecnou úroveň třetí kategorie krajské přehlídky. V prvním kole Vojtěch zaujal výrazným přednesem prózy Telefon (V. Havel), v němž nepřehlédnutelná byla recitátorova vnitřní energie, zaujetí a potěšení z textu (i podtextu) a z jeho interpretace. Byl to přednes s patrným recitátorovým vědomím kontextu, celku i detailu, se směřováním k pointě a s osobním stanoviskem, nadhledem a smyslem pro situaci, poetiku, temporytmus a gradaci. I v druhém kole osvědčil recitátor své kvality, a to při interpretaci prózy Želva (M. Macourek), kdy se Vojtovi podařilo nejen sdělit text, ale i vystihnout jeho poetiku; přednesu nechyběl nadhled, odstup a humor, smysl pro situaci. (…)
Deník Dětské scény 2019/0, autor Eliška Vobrubová
V roce 2020 se díky koronaviru soutěže v interpretaci textu nekonaly. To však neznamená, že naši recitátoři zaháleli. Četli, přemýšleli, interpretovali, pracovali s mnohými texty. A tak to bude dál. Každý den, týden, měsíc, rok… S každým, kdo přijde za lektory dramacentra s tím, že by to chtěl zkusit. Číst, čtené chápat, mít rád, čtenému rozumět, nacházet i to, co v textu není, mít vlastní názor na téma textu, tento názor vypovědět pouhou intonací a mimikou, energií, která září z očí a nakonec svůj vlastní názor sdělit divákovi a přesvědčit ho o něm. Kdo by to nechtěl zkusit…